Tibetská doga
Tibetská doga: O plemeni
Tibetská Doga - Do-Khyi - Tibetan Mastiff
Země původu : Tibet
Zařazení: Standard č. 230, FCI sk. II. - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Tibetská doga je mohutný, velmi klidný a silný pes. Má impozantní a vznešený vzhled.Je trochu samotářská a má ráda svůj klid. Často si najde vyvýšené místo, ze kterého sleduje okolí. Zdánlivě nevšímavá, ale stále ve střehu a v případě potřeby výborně hlídá. Dobře se hodí na hlídání velkých pozemků.Nedává své city příliš najevo, ale svou rodinu opravdu velmi miluje a nesnáší izolaci. Nehodí se pro klasický výcvik, ale důslednou výchovu rozhodně potřebuje! Vyhovuje jí celoroční pobyt venku, srst nevyžaduje nijak náročnou péči, jen občasné pročesání, v období línání častěji. Pomalu dospívá, nejlepší zralosti dosahují feny až ve 2 - 3 letech a psi nejdříve ve 4 letech. Zásadně se nehodí do kotce !!!
Předkové tibetské dogy se kdysi plahočili v krutých klimatických podmínkách, v nebezpečných nehostinných výškách tibetského Himaláje. Tito původní předkové všech dogovitých psů přešli do dějin lidské společnosti pod souhrnným označením tibetské dogy. Tibetská doga připomíná svým zjevem černého tibetského vlka, od něhož se odvozuje. Vyznačuje se mohutnou stavbou těla, bohatým osrstěním, širokou hlavou a velkýma svislýma ušima. Na pohled budila obdiv a úctu. Používalo se jí a snad se ještě používá jako karavanních soumarů, k hlídání dobytka, bydlí a k lovu turů ,jaků a jiných velkých zvířat.
Nejstarší písemná zpráva o tibetské doze pochází z roku 1121 před naším letopočtem. V čínské knize Šu-King se uvádí, že kmen Liu, sídlící v horách na západ od Číny, poslal čínskému císaři Wouwangovi darem tibetskou dogu jménem Ngae. Byl to pes vycvičený k pronásledování a zabíjení lidí – uprchlíků.
Zmiňuje se o ní Aristoteles , Alexandr Veliký, který ji přivezl do Evropya také velký cestovatel Marco Polo. Tato rasa se nám dochovala v původní podobě bez křížení s jiným plemenem psů. Ještě dnes, po obrovské genocidě prováděné Číňany v Tibetu se nám dochovala tato rasa nejvíce v jihozápadní části. Jinde byl tento pes huben, protože je součástí tibetské kultury, kterou chtěli Číňané potlačit.To se jim však zcela nepovedlo. Hlavně díky chovatelům v Anglii, dále pak v Holandsku, Francii, Německu a USA se tato rasa v nezměněné podobě dochovala dodnes. Dále je tento pes chován v Nepálu, Bhútánu, severní Indii a také na Tchaj-wanu. Zajímavé zjištění poskytly poslední rozbory DNA jednotlivých psích plemen, provedené v Cambridgi - nejbližším příbuznými toho psího obříka jsou mopsi a tibetští španělé - psíci dorůstající velikosti do 30 cm v kohoutku...
Vždy byla tibetskými nomády využívána jako strážní pes a rovněž tak i v tibetských klášterech. Těch však z původních 6000 zbylo pouhých asi 80 v dobrém stavu. Dnes se opět do klášterů pomalu vrací. Tibetská doga se musela po staletí samostatně rozhodovat a v nepřítomnosti pána domu, když odešel za obchodem, hlídala stádo i rodinu. Při stěhování z pastvin byla využívána i na přenášení lehčích břemen. Její štěkot je nezaměnitelný, impozantní a odstrašující. Sama nikdy nikoho nenapadne, ale pokud brání teritorium nebo rodinu neváhá nasadit vlastní život. TD je dost uzavřená a lásku projevuje pouze své rodině či pánovi a to odměřeně, avšak po delším odloučení její radost nezná mezí. Dala základ většině mollosoidních plemen, což konstatovala řada významných zoologů v historii (A.E.Brehm, M. Siber, J.B. Walsh, W. Youatt atd).
